• Chomutovský kalamář
  • Ročník 2022
  • Ročník 2021
  • Archiv
  • Návštěvní kniha
  • Napište nám
  • Odkazy
  • Chomutovský kalamář » 2016 » Poezie, mladší autoři

    Poezie, mladší autoři

    Ročník 2016

    Práce v této kategorii:

  • Bouře emocí
  • Rudé oči

  • Bouře emocí

    Magdaléna NETOLICKÁ (16)
    1. místo v kategorii Poezie 14-19 let

    Bílé lilie probudily jaro v nás,
    avšak i přesto jsem cítila tvůj mráz,
    který se mě snažil zmást, udusit,
    pošlapal jsi lásky čas.
     
    Tvá přítomnost se dveřmi procházela,
    měla jsem chuť schovat se,
    odejít co nejdále,
    ale zůstala jsem stát strnule zaseklá.
     
    Bolest, smutek a co víc bych mohla říct.
    Chybí mi tvůj dotek...Zasel jsi do mě jed.
    Stal jsi se zrůdou, před kterou utíkám,
    a přesto... se tě nedokážu pustit.
     
    Ty dopisy, cos kdysi posílal
    se staly jen přetvářkou tvé falešnosti.
    Přinutím se říct ti,
    říct ti do očí, cos udělal.
     
    Slíbila jsem si, že nebudu utíkat
    a přesto, přesto všechno se tu klepu
    a má ústa nedokáží vydat ani hlásku...
    Můžu sama sobě odpustit?
     
    Bojím se, že to nedokážu,
    že spadnu na konec tunelu.
    ze kterého mě nakonec vytáhneš
    a tvou hračkou navěky zůstanu.
     
    Ale i přesto pohodím svými vlasy,
    usméju se, kouknu se ti do očí,
    projdu kolem tvého ega...
    Odejdu daleko.
     
    Pryč od tvé mizernosti, pryč od minulosti,
    od tvých tajemných očí... od tebe, kterému jsem věřila
    a i přesto... i přesto jsem zůstala věrná tvému úsměvu,
    tvým lžím a i bolesti, cos zanechal.

    Rudé oči

    Denisa GUTTMANNOVÁ (16)
    2. místo v kategorii Poezie 14-19 let

    Hrudník se mi svírá,
    v srdci divný pocit mám.
    Těžce se mi dýchá,
    zlost s beznadějí se mi dohromady míchaj.
     
    Na nebi slunce zapadá,
    červánky oblohu rozdmýchaj.
    Červená s nádechem růžové
    mi naději do těla vkládá.
     
    Skelné oči nahoru se dívaj,
    okolí vnímat přestávám.
    Nebe se mě snaží učarovat,
    a já s radostí podléhám.
     
    Podléhám kouzlu mocnému,
    vánek mi vysouší slzy.
    V těle se začíná rozléhat klid,
    po smutku ani stopy.
     
    V tu chvíli však kouzlo končí,
    červánky nenávratně mizí.
    Poslední hry stínů se loučí,
    kolem mne se začíná rozpínat tma.
     
    Kouzlo však člověka vyčerpá,
    a na mne únava dopadá.
    Pod přikrývku své tělo schovávám,
    a ukonejšená do spánku upadám.
     
    Avšak kouzlo nebylo kouzlem,
    nýbrž prokletím.
    Podlehl jsi zmámení,
    ovládnou tě síly prastarý.
     
    Nenechají tě spát,
    mučí oběti ve snech.
    Nenechají tě spát,
    rudé oči, usazující se v hlavě.
     
    Ty rudé oči, rudé jako růže.
    Ty rudé oči, krvežíznivé jako vlk.
    Ty rudé oči, z kterých naskakuje husí kůže.
    Ty rudé oči, živící se lidským strachem z nich.
     
    Rudé oči, které se zabodávají do tvého těla,
    bavící se utrpením uštvaného tvora.
    Nenechají tě spát, i spánku se začneš bát.
    Staneš se snadnou kořistí, a ony si s tebou budou hrát.
    2006–2021 © Všechna práva vyhrazena