• Chomutovský kalamář
  • Ročník 2019
  • Ročník 2018
  • Archiv
  • Návštěvní kniha
  • Napište nám
  • Odkazy
  • Chomutovský kalamář » 2013 » Poezie, mladší autoři

    Poezie, mladší autoři

    Ročník 2013

    Práce v této kategorii:

  • Až odejdu...
  • Listová královna
  • Vzpomínáš
  • Titanik
  • Pohádka
  • Západ slunce
  • Samota
  • Proč já?
  • Měsíční mazec

  • Až odejdu...

    Lucie ZUŠŤÁKOVÁ (18)
    1. místo v kategorie Poezie 14-19 let

    Zvedne se prach a pohladí tvé vlasy,
    ukáže světu pomíjivost krásy.
    Zvedne se prach a slunce zastíní,
    vyhaslé pohledy, jen vy jste nevinní.
     
    A až odejdu, nastane klid,
    tak zkuste pro změnu být...
    něčím, abych byla hrdá.
    Ach, nota notu hledá
    a takt po taktu,
    stále dýchám tu
    a takt po taktu,
    hořím jen.
     
    A až odejdu, v nastalé pomlce,
    milujte ze všeho nejvíce
    svobodu darem vám danou.
    Tak odvraťme oči stranou,
    od prachu, co hyzdí osnovu...
    Jen duše duší blíže zvu,
    k prachu,co hyzdí osnovu.
    Kde čistě tóny zní.
     
    A až odejdu, vydechněte.
    Vy moje oči, navždy spěte..
    Zatraťte barvu, střeste žár
    a slzy spálené tečte dál.
    A černé dary ptačí 
    na cestě k štěstí stačí. 
    Ty černé dary ptačí...
    Až odejdem.
    

    Listová královna

    Jindřich KRAUS (19)
    2. místo v kategorii Poezie 14-19 let

    Vlasy rezavé v dešti podzimním,
    listy červené z javorových stromů.
    Ladná chůze těla s jasem nevšedním,
    postava vychází z rudého listí dýmu.
     
    Na lavičce v čase poledním,
    osoba v objetí starého kabátu.
    Myslí nad svým vztahem posledním,
    má sraz s dívkou z prodejny salátů.
     
    Paprsky slunce se tříští o studené kapky,
    jenž dopadají do výstřihu rusovlásky.
    Nemá u ní naději, na uších klapky,
    je marná a zbytečná snaha vydat hlásky.
     
    Už na lavičce sedí dvojice zvláštní
    jen na krajích a v tichosti.
    Touha a lesk vody se pojí s vášní,
    odvrací se tvář studu a cudnosti.
     
    Jemné chvaty a účelné doteky,
    podcenila drobného mladíka,
    na zádech pojí se kapky do řeky,
    čas najednou rychleji utíká.
     
    Polibek sem a polibek na šíji,
    na pihatý obličej i na světlá líčka.
    Chlapec si doslova chytl naději,
    ona je nádherná, vlezla pod víčka.
     
    Myslí na ni dnem i nocí,
    čeká na další mokré objetí,
    chce ji zase houpat v bocích.
    Neví, že už se nevrátí.
     
    V parku, kde javorů píseň zpívá,
    v parku, kde splývala s okolím,
    v parku, kde lampa se dívá na cestu,
    kde leží sražena soukolím.
    

    Vzpomínáš

    Kristýna JEBAVÁ (28)
    3. místo v kategorii Poezie 14-19 let

    Vzpomínáš 
    jak slunce rozteklo se
    do láhve od lihu
    když zapadla naděje
    dvě strany bez jména
    nikdo nevyhrává
    neskóruje
    a kdy do stromů z korků
    vryli jsme svá jména
    bez strachu a adresy
    Sklenky drnčely v rytmu
    udýchané rumby.
    Pamatuješ
    jak smáli jsme se
    chmurnému osudu
    a topili ho v sobě
    pod rouškou tmy
    svítí jen jediná
    zářivá hvězda
    uprostřed parketu
    láká tuláky
    neví
    čí jsou
    kam jít
    a sálem rozezněl se
    vzdych.
    

    Titanik

    Denisa KRAUSOVÁ (19)

    Loď krásných snů tmou
    chystá se plout
    obyčejný kluk a bohatá slečna
    tahle dvojice nebezpečná
     
    Zahoří srdce láskou na přídi
    vstříc dálkám na moři
    vydají se na cestu
    vstříc svému osudu
     
    Zemřel by pro ni, to on ví
    ona půjde klidně s ním
    polibky přeruší zvuk
    a v boku lodi kruh
    A za lodí kra
    co zkázu přinesla
     
    Panika a děs
    do morku kostí vniká stres
    loď ke dnu jde
    snad živý tu zůstane
    aby mohli dál
    rány osudu překonat
     
    Loď praská v půl
    kajuty plní sůl
    všichni křičí, do hlubin klesají
    topí se a nemají sil
    kdo do člunu vlez
    přežil snad
    on chytil ji pevně v pase
     
    A tak oceán
    skryl tajemství
    lásek překrásných
    

    Pohádka

    Marcela ZÁLOHOVÁ (18)

    Občas se cítím jako princezna v pohádce,
    Zavřená ve věži sním o lásce.
    Potřebuji pochopení, oporu, víru
    To vše mi totiž dodává sílu.
     
    Sílu žít, smát se.
    Ne jen strachovat se, bát se.
    Snad osudová láska na mě čeká.
    Princ na bílém koni zachránit mě spěchá.
     
    Naivní princezna však bude čekat stále,
    Bude stát sama v přeplněném sále.
    Čekat na prince, který o ní nestojí,
    A sám sobě si to přiznat nebojí.
    Pak nenávist z lásky vzejde.
    A zlomené srdce — to zachránit nejde...
    

    Západ slunce

    Babeta DLOUHÁ (15)

    Co cítíš, když vidíš oblohu zapadajícího slunce?
    V tu chvíli patří svět jen tobě.
    Najednou držíš vše pevně v ruce
    a věříš i sám sobě.
     
    Nemůžeš zrak svůj od té krásy dát,
    i když tě leccos nutí.
    Chce se ti krásné verše psát
    a polibek z lásky dát s chutí.
     
    Ta krásná zář rozlévá se po tvé líci
    a zahřívá tvou pleť. 
    A tobě se chce říci,
    jaká je z tvých citů spleť.
     
    Jak motá ti hlavu paprsky svými
    a mizí za horami dalekými.
    

    Samota

    Nikola DRAPÁKOVÁ (15)

    Jsem sama v tomhle velkém světě, 
    vždyť toužím jen po jedné větě.
    Celé roky dřiny,
    teď tíží pocit viny.
     
    Cítím se sama v téhle zemi,
    opět do breku z toho je mi.
    Z toho jak neustále sama se cítím,
    město již spí jen v mém okně svítím.
    Jen mé okno v černé noci září,
    jinde již spí spousta lidských tváří.
    

    Proč já?

    Marie FORMANOVÁ (14)

    Jsi to ty,
    nebo jen má vzpomínka? 
    Jsem to já,
    nebo jen něco co po mně zůstalo?
    Proč tohle všechno,
    to trápení, ty smutné myšlenky, ty proslzené noci.
     
    Já chápu, že nejsem kráska jako z filmu,
    nemám postavu jako modelka a uhrančivé oči.
    Ale nejsem snad také jenom člověk?
    Nezasloužím si snad lásku?
    Ano, dělám chyby,
    ale řekněme si po pravdě,
    kdo z nás je nedělá.
     
    Proč mi prostě není dovoleno,
    být jednoduše šťastná.
    Chci toho snad tak moc?
    Pozdrav.
    Lásku.
    Polibek.
    Jsou to snad tak velká přání?
     
    Každý den vidím lidi,
    kterým se tyto sny plní.
    Jsou to docela obyčejní lidé,
    kteří, ačkoli se téměř nesnaží, jsou šťastní.
     
    Tak proč já ne?
    Proč ten, který se snaží nejvíce, dostává nejméně?
    

    Měsíční mazec

    Jakub FIALA (15)

    Leden toť měsíc chladný, 
    v mnohém bývá nudný.
    Zima kraj pokrývá, 
    na síle stále nabývá.
     
    Únor chladný bývá,
    zábavy stále ubývá.
    Psi v sněhu běhají,
    radostně si štěkají.
     
    Březen měsíc třetí,
    vynesme to smetí. 
    Pojďte se mnou dál, 
    zatančit si na bál.
     
    Duben měsíc jarní, 
    hledáme stroj parní. 
    Musíme si pospíšit
    všechnu práci uspíšit.
     
    Květen lásky čas,
    milovat se máme zas.
    Hledáme k tomu náměty,
    skládáme láskyplné věty.
     
    Červen letí jako voda,
    je to pro mne soda. 
    Letem světem, 
    brouzdám denně internetem.
     
    Červenec na mne ťuká, 
    špekáček v krbu puká. 
    Máme venku grilovačku,
    pozveme moji spolužačku.
     
    Srpen srpem pohodil,
    milou dívku mi dohodil.
    Koupáme se v jezeře,
    uvízneme v úzké mezeře.
     
    Září, září v kalendáři,
    budeme psát s kalamáři.
    Kreslíme k tomu tuší,
    děti z toho zuří.
     
    Říjen zvířátka ráda mají,
    vesele si cupitají.
    Chodí takhle po paloučku,
    nech králíčka, zlý kloučku.
     
    Listopad na přírodu má dopad,
    poslední list ze stromu spad.
    Leží takhle pod stromem, 
    volá zimo: pojď sem.
    Prosinec zimu uvítá,
    náruč ji otvírá.
    Dárků je pěkná kupa, 
    byla tam i jedna lupa.
     
    Rok za  rokem, 
    den za dnem,
    události se opakují,
    zážitky nám zůstávají.
     
    Konečně Nový rok,
    uděláme malý skok. 
    Skočíme na první leden,
    novým rokem opět jedem.
    
    2006–2019 © Všechna práva vyhrazena