Letos jsme zájemcům o literární tvorbu dali speciální úkol — napsat báseň na téma „Kde končí ctižádost, začíná štěstí“. Jak se jim to dařilo, posuďte sami.
↑Tak poklidné, tak tiché,↑
deja vu pociťuje psyché.
Počátek šedý beze slov.
Svazuje otroka jen kov?
Tak klidné, křiku ni více,
němé jsou stromy, ulice.
Věty obětovány pýše.
Slyšíš třepot svojí duše?
Tvé království, zaměstnání,
mříže na oknech, vězení.
Práce, a nebo prázdno.
Vypadá tak života jasno?
Máš úctu, respekt, uznání,
bez přátelství poznání.
Protokoly, čísla, míry.
Mluví s tebou papíry?
Všechny sny skácí
tvá posedlost prací.
Mlčenlivě dojmy stydnou.
Proč city tak lehce chladnou?
Nevědomí pluje nocí,
ze samoty se děsí.
Stěny svírají tě k sobě.
Pomoc! Křičí ticho v tobě...
vykroč do života, hledej si práci.↑
Peněz, ať sypou se hory (ty Krušné),
ústa jak břitva a ruce též zručné.
Snaž se víc, říkali, vždycky máš na více,
mládí je ztracené, než stihneš nadít se.
S rodinou sedíš u velkého stolu,
tak tedy, synáčku - vysokou školu!
Škola bez života, fakulta bez spánku,
skripta na snídani před školou u stánku.
Večeře nad knihou po půlce noci,
konečně přichází vysněný pocit.
V dlani teď svíráš těch pár roků života,
magistr, bakalář, nevolník, robota.
Třeseš se v obleku, nemáš snad stání,
připraven k výkonu zaměstnání.
Od rána do noci, přesčasů hodiny,
tisíce tečou však na účet rodiny,
kterou snad založíš, bude-li času
až jednou vyslyšíš přírody hlasu.
A přijde dítě, a druhé a páté,
přesčasů přibývá, dobře se máte.
Sytí jsou, zdraví jsou, zima jim není,
tatínka znají jen z vyprávění.
Nosí nám penízky, vydělává,
spása to žití. A rodiny hlava,
brzo nás opouští, pozdě se vrátí,
sil mu už ubývá, roky se krátí.
Když už se blíží Ti důchodu roky,
pozdě je zvažovat životní kroky.
Pozdě je hledat si důvody vlastní.
Tituly?
Peníze?
A byl jsi šťastný?
Když vítr duje velkou slávu↑ 2006–2021 © Všechna práva vyhrazena
Může se stát vichřicí
Pak zpyšnělý jak hříva pávů
Jak orkán v patách běsnící
Když ohněm padne celý les
Zápal rozedmul se do výšin
Pak velký pád, snad velký kles
Snáze přijde změna v rez
Když déšť kapky z nebe snes
Vlil mír do žil, snad štěstí vnes
Pak očistil svůj každý čin
A sláva? Žít dá se s ní i bez
Když skály v prach se obrací
Lze slyšet ticha ozvěnu
„Pak v duši křídla mající
Teď šťastný smrti...
...podlehnu."