Chomutovský kalamář » 2010 » Poezie, mladší autoři
Poezie, mladší autoři
↑
Měsíc
Michael MATĚJKA (17)
1. místo v kategorii Poezie 14-19 let
O půlnoci rozjímaje ve větrném dýmu,
spatřil jsem jej ve světlé černi -– oděn
v purpurovém závoji
a změti mraků hněvu
a melodií slastné temnoty.
Kdo pomůže jemu, siluetě prázdnoty?
Věčná bílá clona.
Starodávný poutník sama.
Slyše své kroky v souzvuku větru,
bijícího srdce,
vznášejícího se pohledu k oblakům jemu.
A zpět k ledu,
hladce k okultismu.
„Proroku„ dím „což mohu toto snášet?“
„Což najdu balzám v smrti, zdali to tvá věštba
uhádne?"
Jsem uzavřen ve světech fantastických,
kde hodiny odbíjejí velice pomalu, (a tiše...)
Smířen sám se sebou,
což je to kletbou mou?
A ty jsi stále sám a tiše,
touláš se po vesmírné cestě.
A na stejném místě
jasnozříme tvoji moc,
kde jsi pánem tuto noc
v plné temné síle...
Postav mi sen,
kde žádný pes nezavyje v šelestu stromů,
kde moje mysl ve smysly splyne...
- v utichajících kapkách jen,
které naznačují příští den.
V tobě úplném vidím nekonečný svět.
„Ty, bludná planeto, která nám ozařuješ cestu
teď."
Svou mystickou zář nám poodhaluješ jen.
Sním, je toto ten sen?
Sen, který nám otvírá mysli
a zhmotňuje smysly?
Ve spirálách větru nám klíčník,
coby bůh nebes Úranos, rozevírá brány.
Což je toto pouhý epos?
Nuž, patří Ti můj dík.
Nahlédnul jsem do tvého nitra
uvědomiv si pravou podstatu
smrtelného světa.
↑
Smrt
David VIMR (17)
2. místo v kategorii Poezie 14-19 let
Srovnáni v řad bezmocně stojí
Muži i ženy, bílí i černí
Rovní jsou, zlomení, nespí, nic nesní
Temnota, slepota, naděje už není
↑
Klam versus skutečnost
Erik STEIGR (17)
3. místo v kategorii Poezie 14-19 let
Podíváme-li se z okna,
co vidíme?
Snad po chodníku jdoucího pána,
co psa si vede.
O kousek dál zase žena,
s dítětem v kočárku.
Dává mu jeho hračku
a všechno je v pořádku.
Naproti přes ulici,
zase pár lidí.
Dětem s míčem hrajícím,
se vyhýbají.
Nikdo nikam nespěchá,
nikdo se nežene.
Každý se usmívá,
Každý štěstím žije.
Otevřeme-li dveře
a vyjdeme ven.
Spatříme kolemjdoucího muže,
s ustaraným obličejem.
Na vodítku za ním,
táhne se pes.
Muž na něj křičí,
jaký zažívá stres.
Opodál zas žena stojí,
v kočárku jí pláče dítě.
Ona na něj křičí,
dítě věci vyhazuje.
Naproti přes ulici,
kopl chlapec do míče.
Ten velký ho teď mlátí,
že trefil jeho děvče.
Každý někam pospíchá,
nikdo se nesměje.
Každý jen nadává,
každý ve stresu žije.
I pokud se nám ten svět nelíbí,
neschovávejme se za oknem.
Jděme tam, kam nás štěstí povede,
uvidíme, kde se ocitnem.
↑
Zamilovaná!?
Pavla LEDVINOVÁ (18)
Osud, ten si nevybírá,
Mně přidělil však Tebe,
S láskou co mé srdce sbírá,
Vznáším se do nebe.
V jeden krásný den,
cesta se nám zkřížila,
Tím započal se sen,
s kterým jsem dosud nežila.
V pelíšku si sama ležím
A přestávám vnímat čas,
Že jsi pravý vážně věřím,
Na Tvé obětí se těším zas.
Jsi pro mě jako andílek,
Co z nebes mi byl dán,
Já nemusím už být snílek,
jsem ráda, že Tě mám.
Teď vím, že láska krásná může být,
Čistá a tajemná,
Je to vážně vzácný cit,
Obzvlášť, když je vzájemná.
Snesu Ti i modré z nebe,
Dám Ti tělo, srdce i svou duši,
V hlavě neustále mám jen Tebe,
Snad Tvé srdce pro mé buší.
Je mi prima, je mi krásně.
Samým štěstím skládám básně,
Teď Ti jednu věnuji,
Protože Tě miluji.
↑
Krásnější
Iveta KOVALOVÁ (15)
Zavřu oči
a představím si
paprsky měsíce v temné noci.
A říkám si,
jak je krásný měsíc,
plující na obloze.
Když oči otevřu,
zahltí se paprsky slunce.
Čichám si k rozkvetlému květu,
ležejíce na zelené louce.
Slunce, měsíc, hvězdná noc,
všechno je to nádherné moc.
Krásnější než noc s hvězdami,
běžícími černou oblohou.
Krásnější než obchod s hračkami,
před kterým všechny děti zapláčou.
Krásnější než všechny tyto jevy,
jsou radostné a šťastné lásky časy.
vidíme, kde se ocitnem.
↑ 2006–2021 © Všechna práva vyhrazena