• Chomutovský kalamář
  • Ročník 2022
  • Ročník 2021
  • Archiv
  • Návštěvní kniha
  • Napište nám
  • Odkazy
  • Chomutovský kalamář » 2010 » Poezie, mladší autoři

    Poezie, mladší autoři

    Ročník 2010

    Práce v této kategorii:

  • Měsíc
  • Smrt
  • Klam versus skutečnost
  • Zamilovaná!?
  • Krásnější

  • Měsíc

    Michael MATĚJKA (17)
    1. místo v kategorii Poezie 14-19 let

    O půlnoci rozjímaje ve větrném dýmu,
    spatřil jsem jej ve světlé černi -– oděn
    v purpurovém závoji
    a změti mraků hněvu
    a melodií slastné temnoty.
    Kdo pomůže jemu, siluetě prázdnoty?
     
    Věčná bílá clona.
    Starodávný poutník sama.
     
    Slyše své kroky v souzvuku větru,
    bijícího srdce,
    vznášejícího se pohledu k oblakům jemu.
    A zpět k ledu,
    hladce k okultismu.
     
    „Proroku„ dím „což mohu toto snášet?“
    „Což najdu balzám v smrti, zdali to tvá věštba
    uhádne?"
    Jsem uzavřen ve světech fantastických,
    kde hodiny odbíjejí velice pomalu, (a tiše...)
    Smířen sám se sebou,
    což je to kletbou mou?
     
    A ty jsi stále sám a tiše,
    touláš se po vesmírné cestě.
    A na stejném místě
    jasnozříme tvoji moc,
    kde jsi pánem tuto noc
    v plné temné síle...
     
    Postav mi sen,
    kde žádný pes nezavyje v šelestu stromů,
    kde moje mysl ve smysly splyne...
    - v utichajících kapkách jen,
    které naznačují příští den.
     
    V tobě úplném vidím nekonečný svět.
    „Ty, bludná planeto, která nám ozařuješ cestu
    teď."
    Svou mystickou zář nám poodhaluješ jen.
     
    Sním, je toto ten sen?
    Sen, který nám otvírá mysli
    a zhmotňuje smysly?
     
    Ve spirálách větru nám klíčník,
    coby bůh nebes Úranos, rozevírá brány.
     
    Což je toto pouhý epos?
    Nuž, patří Ti můj dík.
    Nahlédnul jsem do tvého nitra
    uvědomiv si pravou podstatu
    smrtelného světa.

    Smrt

    David VIMR (17)
    2. místo v kategorii Poezie 14-19 let

    Srovnáni v řad bezmocně stojí
    Muži i ženy, bílí i černí
    Rovní jsou, zlomení, nespí, nic nesní
    Temnota, slepota, naděje už není

    Klam versus skutečnost

    Erik STEIGR (17)
    3. místo v kategorii Poezie 14-19 let

    Podíváme-li se z okna,
    co vidíme?
    Snad po chodníku jdoucího pána,
    co psa si vede.
     
    O kousek dál zase žena,
    s dítětem v kočárku.
    Dává mu jeho hračku
    a všechno je v pořádku.
     
    Naproti přes ulici,
    zase pár lidí.
    Dětem s míčem hrajícím,
    se vyhýbají.
     
    Nikdo nikam nespěchá,
    nikdo se nežene.
    Každý se usmívá,
    Každý štěstím žije.
     
    Otevřeme-li dveře
    a vyjdeme ven.
    Spatříme kolemjdoucího muže,
    s ustaraným obličejem.
     
    Na vodítku za ním,
    táhne se pes.
    Muž na něj křičí,
    jaký zažívá stres.
     
    Opodál zas žena stojí,
    v kočárku jí pláče dítě.
    Ona na něj křičí,
    dítě věci vyhazuje.
     
    Naproti přes ulici,
    kopl chlapec do míče.
    Ten velký ho teď mlátí,
    že trefil jeho děvče.
     
    Každý někam pospíchá,
    nikdo se nesměje.
    Každý jen nadává,
    každý ve stresu žije.
     
    I pokud se nám ten svět nelíbí,
    neschovávejme se za oknem.
    Jděme tam, kam nás štěstí povede,
    uvidíme, kde se ocitnem.

    Zamilovaná!?

    Pavla LEDVINOVÁ (18)

    Osud, ten si nevybírá,
    Mně přidělil však Tebe,
    S láskou co mé srdce sbírá,
    Vznáším se do nebe.
    V jeden krásný den,
    cesta se nám zkřížila,
    Tím započal se sen,
    s kterým jsem dosud nežila.
     
    V pelíšku si sama ležím
    A přestávám vnímat čas,
    Že jsi pravý vážně věřím,
    Na Tvé obětí se těším zas.
    Jsi pro mě jako andílek,
    Co z nebes mi byl dán,
    Já nemusím už být snílek,
    jsem ráda, že Tě mám.
     
    Teď vím, že láska krásná může být,
    Čistá a tajemná,
    Je to vážně vzácný cit,
    Obzvlášť, když je vzájemná.
    Snesu Ti i modré z nebe,
    Dám Ti tělo, srdce i svou duši,
    V hlavě neustále mám jen Tebe,
    Snad Tvé srdce pro mé buší.
     
    Je mi prima, je mi krásně.
    Samým štěstím skládám básně,
    Teď Ti jednu věnuji,
    Protože Tě miluji.

    Krásnější

    Iveta KOVALOVÁ (15)

    Zavřu oči
    a představím si
    paprsky měsíce v temné noci.
    A říkám si,
    jak je krásný měsíc,
    plující na obloze.
     
    Když oči otevřu,
    zahltí se paprsky slunce.
    Čichám si k rozkvetlému květu,
    ležejíce na zelené louce.
    Slunce, měsíc, hvězdná noc,
    všechno je to nádherné moc.
     
    Krásnější než noc s hvězdami,
    běžícími černou oblohou.
    Krásnější než obchod s hračkami,
    před kterým všechny děti zapláčou.
    Krásnější než všechny tyto jevy,
    jsou radostné a šťastné lásky časy.
    vidíme, kde se ocitnem.
    2006–2021 © Všechna práva vyhrazena