• Chomutovský kalamář
  • Ročník 2022
  • Ročník 2021
  • Archiv
  • Návštěvní kniha
  • Napište nám
  • Odkazy
  • Chomutovský kalamář » 2009 » Poezie, starší autoři

    Poezie, starší autoři

    Ročník 2009

    Práce v této kategorii:

  • Vrátíš
  • Fotím
  • Na mořské dno,
  • Návrat z druhého břehu
  • Zával
  • Pevný bod
  • Pane,...
  • Doktůrku (Aspiríne)
  • Vztek
  • Jaro
  • Sen
  • A slunko bude všude
  • Krásny deň...
  • Chtěla bych...
  • Rozhlas
  • Poučná pohádka
  • Natvrdo
  • Matka příroda
  • Návrat
  • Kroky

  • Vrátíš

    Jan TICHÝ (30)
    1. místo v kategorii Poezie 20 a více let

    se stíny vracíš se mi
    k ránu do peřin
    jak ohraná deska
    co ještě v půlnoci
    křičela ještě
    zmizela jsi v slzách mlhy
    vrátíš
    mi všechna rána kdy
    ovečky jsme počítali
    všechny noci kdy
    plameny do tmy hořely
    všechny dny
    co tvý jméno
    vypálený měl jsem
    v kalendáři
    vrátíš
    mi moje Estacado
    moje purpurové řeky
    moje verše
    co na pokraji zhroucení
    krvácel jsem
    pro tvé obveselení
    moje jméno
    co pošlapané pohřbil jsem
    v prachu cesty
    jak toulavýho psa
    vrátíš
    mi všechny polibky
    sžíravých plamenů
    vášně,
    všechna její jména
    co v záchvatu upřímnosti
    o ní jsem ti řekl,
    vrátíš mi
    všechno
    co jsem ti kdy dal
    a
    všechno co jsem nikdy nedostal.

    Fotím

    Martin BIŠA (42)
    2. místo v kategorii Poezie 20 a více let

    kdykoliv jsem tě potkal
    fotil jsem tě svým pohledem
    krátký čas a velká clona
     
    tvé fotky jsem si promítal na sítnici svých nemravných snů
     
    teď okem mého objektivu
    ty vpředu, já schovávám se
    za precizní japonskou techniku
     
    úleva nepřichází, papír nenahradí hmatatelnost okamžiků
     
    chtěl bych tě fotit nahou
    rukama zvěčnit každou křivku tvého těla
    obraz rozostřený touhou
     
    konečně, konečně spolu v jediné fotografii

    Na mořské dno,

    Renata EMINGROVÁ (40)
    3. místo v kategorii Poezie 20 a více let

    do nejhlubšího příkopu,
    kde není už ani
    živáčka -
    tak tam směřuju.
     
    Jo.., možná, že to nepřežiju,
    ten tlak a tmu...
    Hledám to místo
    v prostoru,
    odkud, když se odrazím,
    popluju už jen
    nahoru.

    Návrat z druhého břehu

    Petr JEŽIL (58)

    A najednou naprostý klid
    Nicotno
    S tmou zmizely stíny
    Jako krátké řádky myšlenek
     
    Propad do hluboké studny bezžití
    Konec
     
    Konec?
     
    Náhle
    Nesmělý letmý dotek
    Motýlích křídel
     
    Cosi mi vklouzlo do dlaně
    Něco teplého
    Lidská dlaň...
     
    A z hloubky
    Vzdáleného vesmíru
    Ke mně doléhá
    Stříbrná nitka neznámého hlasu-
     
    "Pane zmáčkněte mi ruku
    Slyšíte? Slyšíte mě?"
     
    Po tváři mi stéká tma
    A ač na očích ještě tlačí
    Tunové kameny z pravěkých obětišť
    V mysli se začínají lehce chvět
    Listy vybitých myšlenek
    Které se vybarvují
    V šedém zákalu svítání
     
    Hra stínů zkracuje nekonečně dlouhou noc
    Loví v sítinách bezmyšlení
    Erupce kdysi prožitých okamžiků
    Prosvěcuje noc
    Ploužím se temnou chodbou za světlem
    Jak rozbité zrcadlo dávám dohromady střípky roztříštěné paměti
    A už věřím už vím
    Že půjdu do dalšího příběhu
    Že znovu poběžím svůj běh
    Abych získal ŽIVOT
     
    Jak rád jsem jeho dlužníkem...

    Zával

    Petr ŠÁTEK (50)

    Pod kahanem v černé sloji,
    chlapy, kámen krumpáčem krojí.
    Do huntu, uhlí kusy,
    Spocené a černé pusy.
    Ve sloji jak lámou kámen,
    špatné vzpěry, zával, Ámen.
    Ženy doma, špatně spíce,
    vzbudily je, zhasla svíce.
     
    Děti vběhly do světnice,
    slzy zkrápí jejich líce.
    Co teď jen si počinnou,,
    výstuž byla příčinou.
    Otec, jejich chleba dárce,
    nedožil se věku starce.
    Siroty doma s matkou,
    dětství na dobu krátkou.
     
    Sousedé i přátelé,
    všichni sešli v kostele.
    Smutný pochod ke hřbitovu,
    po provazech spustí dolu.
    Smutné bylo rozloučení,
    v hospodě už pivo pění.
    Pár grošíků pro siroty,
    horník musí do rachoty.

    Pevný bod

    Jana JAROŠOVÁ (23)

    Motám se..tak trochu
    A chce mi vyřvat do světa
    Vyřvat strach a touhu
    Odejít
    Za tebou
    Za námi
     
    Za tvou bolestí a nejistotou
    Být pevným bodem
    V tomhle divném světě
     
    Dotykem v prázdnotě
    Snem, co se splní
    Realitou

    Pane,...

    Zuzana MACKOVÁ (21)

    Necháváte mě, pane, chladnou.
    Nedivte se, květy vadnou,
    když je láskou nezalévá,
    kdo se dívá, jen se dívá...
     
    Sedáváte po mém boku,
    počítám si, kolik roků jste mi vzal,
    a nevrátíte...
     
    Píši Vám dopis potají,
    i myši v stěnách šeptají,
    že naše láska odletěla,
    už neznají se naše těla,
    chladná těla.
     
    Ten dopis, pane, tajně píši,
    slzou z duše do stěny.
    Tam zůstaly naše hlasy,
    nadosmrti zazděny.

    Doktůrku (Aspiríne)

    Milan PAVLATA (28)

    Milý doktůrku,
    klidně snaž se, jak chceš -
    ač se to nezdá, zjevně nejsi to ty,
    kdo má moc rozhodovat nad životy.
    Dál svoje moudra - ty si moc dobře střež -
    ani ty svému konci neutečeš,
    doktůrku, Aspiríne...
     
    Milý doktůrku,
    nejsi můj rival a sok.
    Snažíš se vyléčit svou medicínou
    těla, co stejně zasypají hlínou.
    Chárón si duše přes tu z nejhlubších stok
    odveze pryč, ty si dáš za každou lok,
    doktůrku, Aspiríne...
     
     
    Milej doktůrku,
    tak už tě odvážejí...?
    Stlučou ti rakev, zavřou ordinaci;
    ty ses mi smál - a teď máš po legraci.
    Jak na hřbitovech prázdná místa zejí,
    tak nějak hůř se mluví o naději.
    Doktůrku! Aspiríne!!

    Vztek

    Květa KUDLÁČKOVÁ (56)

    Zoufalství v echu zrozené
    rozpadlá díže usínání
    rezavé vzpomínky paměti
    tolerance v rytmu kolíbání
    kaskády snových přeludů
    úponky nadějí jsoucích
    groteskní tance truchlivých
    v tišinách hlasitě řvoucích.

    Jaro

    Věra NĚMEČKOVÁ (61)

    Okno otvírám
    vždyť poslové jara
    se už ozývají
    ale i krákající vrány
    kol přeletí
    zimy té, vzdát se nechtějí.
     
    A tak slyšíš směsici típ, típ
    krá, krá
    ale i uvidíš opět zimu
    jak první sněženky
    sněhovou peřinou přikrývá
     
    Ty, ač houževnaté bývají
    netrpělivě jako lidi
    na sluneční paprsky
    čekají
     
    Však teplé dny
    a sluníčko
    každého potěší a zahřeje
    a zima ví
    že konec je
    a vzdává se poslední naděje
     
    Sluneční paprsky
    vše živé ze země vytahují
    a my se radujeme
    že opět krásné jarní dny
    se opakují

    Sen

    Zdeněk KUČERA (62)

    Viděl jsem bílý palác
    schody měl z bílého mramoru
    stoupaly vzhůru, v mracích ztrácely se
    po nich andělé vodili lidi nahoru.
     
    Ze všech stran zněla krásná hudba
    a kolem bylo více pláče nežli smích
    kvetly tu růže, co mi popíchaly ruce
    pro tebe chtěl jsem je trhat na keřích.
     
    Kde lásko jsi, kterými cestami teď bloudíš
    vzpomeneš někdy na mě chvilenku
    jak rád já hrával si s tvými havraními vlasy
    tvá láska dávala mi sílu k životu.
     
    Viděl jsem krásný bílý palác
    ty stoupala jsi vzhůru po schodech
    anděl tě držel za tvoji bílou ruku
    vedouc tě vstříc osudu.
     
    Viděl jsem krásný bílý palác
    plný nadpozemských zázraků!

    A slunko bude všude

    Monika TŮKOVÁ (29)

    Promnu slunce ve své dlani,
    zima je pryč, už je k mání,
    jen se ještě zahřát stydí,
    nezčervená, kdo ho vidí,
    jen se mírně chladem chvěje,
    chladným svitem do naděje,
    že ho bude čím dál víc
    i u sídlištních popelnic...

    Krásny deň...

    Vojtěch MARTINUS (29)

    Dnes je krásny deň, som štastný
    prejavujem radost' všade okolo seba
    všetko to začal zážitok krásny
    obdivujem krásu človeka, teda teba...
     
    Dnes je krásny deň, radujem sa z neho
    hoci som v službě dnes přikovaný
    otvorilo sa predo mnou modré nebo
    zážitok zostal v mojej duši namalovaný...
     
    Dnes je krásny deň, to třeba osláviť
    dnes tak isto aj ostatné dni života
    svoju radost okolo seba prejaviť
    začala to sestřička jedného pilota...
     
    Dnes je krásny deň, ktorý vtedy začal
    keď ku mne sama krása nádherná přišla
    moje vnimanie krásy zážitok načal
    radost' zostala i keď ona do dial´ky odišla...
     
    Dnes je fakt krásny deň
    určite to nie je len sen
    žiť ďalej sa oplati preň
    začal to zážitok krásny-ten
     
    Dnes je krásny deň...

    Chtěla bych...

    Dagmar CESTROVÁ (45)

    Chtěla bych se vyplakat ze všech svých trápení,
    však oči mé jsou vyschlé potoky
    co marně hledají prameny.
     
    Chtěla bych najít svůj smích,
    že prý je kořením života,
    však hledá se stejně těžce
    tak jako lidská dobrota.
     
    Chtěla bych najít své dětství,
    jen kousek z něj
    kam bych se ráda vrátila,
    které však spěchajíc k dospělosti
    na cestě své jsem ztratila.
    Co naposled bych chtěla,
    je mámino pohlazení,
    protože nad to jediné
    na světě opravdu není.

    Rozhlas

    Jan HOŠEK (25)

    Čas se zasekl, chodci zkameněli v mimóze
    Plastelínové odpoledne fandí lásce
    Brilianty z pryskyřic přešlapují nervózně na jediné noze
    S cigaretou ze států jako titulovaný strážce
     
    Pojednou hezčí jest plechový magistrát měst
    Vysíláme živě, toto není signálového šumu test
    Sochy v lakýrkách, s meči z mramoru
    Kamery vzaly si Rohypnol - jsem toho názoru
     
    Město spí, v transu dříme
    Psst, potichounku ať ho nevzbudíme
    Na pánvičce s máslem třikrát podusíme
    Zvuk tetelí se i hřištěm kam zabloudíme
     
    Surrealismus okusíme na talíři z krychliček
    Já droga, neviditelný šramot písniček
    Loutková pasáž ve vitrínce krasavic
    Okolí je mrtvé jak těla přemnožených holubic
     
    Nemůžeš mne vidět ani získat trofej
    Smutný to samuraj čte si eposů svazky
    Pokouším vrátit zbloudilé na svou kolej
    Nemám adresu, číslo....nevolej na zakázky

    Poučná pohádka

    Zdeňka VEVERKOVÁ (71)

    Žil kdys kdesi sloní král
    ten mravence povolal
    aby pana krále bavil
    zpíval mu a tancoval
    veselou mu sloužil službou
    on, že mu to splatí družbou.
     
    Mraveneček tuze rád
    šel bavit sloního krále
    jal se zpívat, tancovat
    copak zbývá říci dále?
    I když se to zdá moc krásné
    jedno by mělo být jasné!
     
    Slonu dal Bůh sloní míru
    mravenci jen sloní víru!
    Mnohého hned napadlo
    když mravenec dotancoval
    a král mu pěkně poděkoval
    jak to asi dopadlo.
     
    Zůstává tu jen otázka
    co udělá velká láska
    v níž mravenec uvěřil.
    Panu králi podal ruku
    padli si i kolem krku
    jeden z nich to nepřežil.

    Natvrdo

    Jiřina ROTHMEIEROVÁ (67)

    Každý den ráno slunce vychází
    každý den láska tvá mě provází
    každou noc o hezkých věcech sním
    každý den o nějakou iluzi přicházím
    každé ráno hrnek čaje mně uvaříš
    každý den hezké přání vyslovit smíš
    každé ráno pro chléb vezdejší dojdeš
    každý den SMS zprávy od dětí najdeš
    každý večer u zpravodajství se rozčílíš
    každý den ti to je prd platné to dobře víš!
    Každou noc vytí vlků ze zooparku slyším
    každý den o kosech a hrdličkách v krmítku vím
    každý den někdo umře a někdo se narodí
    každou noc děcko někdo odloží, že se nehodí
    každé ráno pravidelně svou dávku léků užiješ
    každý den dobře víš, že bez nich už nežiješ
    každé ráno na šálek kávy si postavím
    každé dopoledne příběh na papíru vyprávím
    každý den si říkám, že lepší je do práce chodit
    každý večer si nadávám, že stále musím marodit
    každý den kolik spokojených lidí potkáš?
    Každý den mají lidé starosti jako ty je máš!!!

    Matka příroda

    Petr MIŠ (47)

    Vyhynulý druh
    my lidé
    samy sebe ničíme,
    matka příroda
    zařídí vše za nás.
     
    Ještě několik desítek let
    a uvidí se
    co přijde
    co zbyde,
    pohár přetéká
    nitka se přetrhla
    čas nadešel
    homo sapiens sapiens zemřel.
    (homo sapiens sapiens-člověk moudrý)

    Návrat

    Jana PODLISKOVÁ (69)

    Když jsem dveře otevřela,
    tak za dveřmi láska stála.
    Byla celá špinavá a otrhaná.
     
    Kde jsi, lásko, kde jsi byla?
    Vždyť jsi byla čistá, bílá.
    Od čeho jsi znečištěná?
     
    Láska mně nic neříkala.
    Chtěla, ať to chápu sama.
    Jen za dveřmi tiše stála.
     
    Na židli jsem ukázala.
    Ke stolu jsem ji pozvala.
    Pojď, lásko, pojď ke stolu!
    Budeme tu zase spolu.

    Kroky

    Věra KULIŠOVÁ (61)

    První krůčky batolete,
    vždy nás rozněžní.
    Důstojně a s vážnou tváří jdeme
    prvně do školy.
    Nelže ten kalendář?
    Jaký rok že to ukazuje?
    Ano, je z nás už puberťák
    a první rande tu je.
     
    A další kroky mnohé z nás
    posléze zavedou k oltáři
    (Někdy i vícekrát.)
    Druzí pak zase svobodně
    dokráčí ke stáří.
    Tak rychle plyne čas!
     
    A cesty poslední?
    Jedni i druzí se už jen svezeme,
    za tónů hudby dojemné,
    pak někdo snad i slzu uroní.
    Však naší duši bude lhostejné,
    zda přijde do pekla, či do nebe.
    2006–2021 © Všechna práva vyhrazena