Chomutovský kalamář » 2009 » Poezie, starší autoři
Poezie, starší autoři
↑
Vrátíš
Jan TICHÝ (30)
1. místo v kategorii Poezie 20 a více let
se stíny vracíš se mi
k ránu do peřin
jak ohraná deska
co ještě v půlnoci
křičela ještě
zmizela jsi v slzách mlhy
vrátíš
mi všechna rána kdy
ovečky jsme počítali
všechny noci kdy
plameny do tmy hořely
všechny dny
co tvý jméno
vypálený měl jsem
v kalendáři
vrátíš
mi moje Estacado
moje purpurové řeky
moje verše
co na pokraji zhroucení
krvácel jsem
pro tvé obveselení
moje jméno
co pošlapané pohřbil jsem
v prachu cesty
jak toulavýho psa
vrátíš
mi všechny polibky
sžíravých plamenů
vášně,
všechna její jména
co v záchvatu upřímnosti
o ní jsem ti řekl,
vrátíš mi
všechno
co jsem ti kdy dal
a
všechno co jsem nikdy nedostal.
↑
Fotím
Martin BIŠA (42)
2. místo v kategorii Poezie 20 a více let
kdykoliv jsem tě potkal
fotil jsem tě svým pohledem
krátký čas a velká clona
tvé fotky jsem si promítal na sítnici svých nemravných snů
teď okem mého objektivu
ty vpředu, já schovávám se
za precizní japonskou techniku
úleva nepřichází, papír nenahradí hmatatelnost okamžiků
chtěl bych tě fotit nahou
rukama zvěčnit každou křivku tvého těla
obraz rozostřený touhou
konečně, konečně spolu v jediné fotografii
↑
Na mořské dno,
Renata EMINGROVÁ (40)
3. místo v kategorii Poezie 20 a více let
do nejhlubšího příkopu,
kde není už ani
živáčka -
tak tam směřuju.
Jo.., možná, že to nepřežiju,
ten tlak a tmu...
Hledám to místo
v prostoru,
odkud, když se odrazím,
popluju už jen
nahoru.
↑
Návrat z druhého břehu
Petr JEŽIL (58)
A najednou naprostý klid
Nicotno
S tmou zmizely stíny
Jako krátké řádky myšlenek
Propad do hluboké studny bezžití
Konec
Konec?
Náhle
Nesmělý letmý dotek
Motýlích křídel
Cosi mi vklouzlo do dlaně
Něco teplého
Lidská dlaň...
A z hloubky
Vzdáleného vesmíru
Ke mně doléhá
Stříbrná nitka neznámého hlasu-
"Pane zmáčkněte mi ruku
Slyšíte? Slyšíte mě?"
Po tváři mi stéká tma
A ač na očích ještě tlačí
Tunové kameny z pravěkých obětišť
V mysli se začínají lehce chvět
Listy vybitých myšlenek
Které se vybarvují
V šedém zákalu svítání
Hra stínů zkracuje nekonečně dlouhou noc
Loví v sítinách bezmyšlení
Erupce kdysi prožitých okamžiků
Prosvěcuje noc
Ploužím se temnou chodbou za světlem
Jak rozbité zrcadlo dávám dohromady střípky roztříštěné paměti
A už věřím už vím
Že půjdu do dalšího příběhu
Že znovu poběžím svůj běh
Abych získal ŽIVOT
Jak rád jsem jeho dlužníkem...
↑
Zával
Petr ŠÁTEK (50)
Pod kahanem v černé sloji,
chlapy, kámen krumpáčem krojí.
Do huntu, uhlí kusy,
Spocené a černé pusy.
Ve sloji jak lámou kámen,
špatné vzpěry, zával, Ámen.
Ženy doma, špatně spíce,
vzbudily je, zhasla svíce.
Děti vběhly do světnice,
slzy zkrápí jejich líce.
Co teď jen si počinnou,,
výstuž byla příčinou.
Otec, jejich chleba dárce,
nedožil se věku starce.
Siroty doma s matkou,
dětství na dobu krátkou.
Sousedé i přátelé,
všichni sešli v kostele.
Smutný pochod ke hřbitovu,
po provazech spustí dolu.
Smutné bylo rozloučení,
v hospodě už pivo pění.
Pár grošíků pro siroty,
horník musí do rachoty.
↑
Pevný bod
Jana JAROŠOVÁ (23)
Motám se..tak trochu
A chce mi vyřvat do světa
Vyřvat strach a touhu
Odejít
Za tebou
Za námi
Za tvou bolestí a nejistotou
Být pevným bodem
V tomhle divném světě
Dotykem v prázdnotě
Snem, co se splní
Realitou
↑
Pane,...
Zuzana MACKOVÁ (21)
Necháváte mě, pane, chladnou.
Nedivte se, květy vadnou,
když je láskou nezalévá,
kdo se dívá, jen se dívá...
Sedáváte po mém boku,
počítám si, kolik roků jste mi vzal,
a nevrátíte...
Píši Vám dopis potají,
i myši v stěnách šeptají,
že naše láska odletěla,
už neznají se naše těla,
chladná těla.
Ten dopis, pane, tajně píši,
slzou z duše do stěny.
Tam zůstaly naše hlasy,
nadosmrti zazděny.
↑
Doktůrku (Aspiríne)
Milan PAVLATA (28)
Milý doktůrku,
klidně snaž se, jak chceš -
ač se to nezdá, zjevně nejsi to ty,
kdo má moc rozhodovat nad životy.
Dál svoje moudra - ty si moc dobře střež -
ani ty svému konci neutečeš,
doktůrku, Aspiríne...
Milý doktůrku,
nejsi můj rival a sok.
Snažíš se vyléčit svou medicínou
těla, co stejně zasypají hlínou.
Chárón si duše přes tu z nejhlubších stok
odveze pryč, ty si dáš za každou lok,
doktůrku, Aspiríne...
Milej doktůrku,
tak už tě odvážejí...?
Stlučou ti rakev, zavřou ordinaci;
ty ses mi smál - a teď máš po legraci.
Jak na hřbitovech prázdná místa zejí,
tak nějak hůř se mluví o naději.
Doktůrku! Aspiríne!!
↑
Vztek
Květa KUDLÁČKOVÁ (56)
Zoufalství v echu zrozené
rozpadlá díže usínání
rezavé vzpomínky paměti
tolerance v rytmu kolíbání
kaskády snových přeludů
úponky nadějí jsoucích
groteskní tance truchlivých
v tišinách hlasitě řvoucích.
↑
Jaro
Věra NĚMEČKOVÁ (61)
Okno otvírám
vždyť poslové jara
se už ozývají
ale i krákající vrány
kol přeletí
zimy té, vzdát se nechtějí.
A tak slyšíš směsici típ, típ
krá, krá
ale i uvidíš opět zimu
jak první sněženky
sněhovou peřinou přikrývá
Ty, ač houževnaté bývají
netrpělivě jako lidi
na sluneční paprsky
čekají
Však teplé dny
a sluníčko
každého potěší a zahřeje
a zima ví
že konec je
a vzdává se poslední naděje
Sluneční paprsky
vše živé ze země vytahují
a my se radujeme
že opět krásné jarní dny
se opakují
↑
Sen
Zdeněk KUČERA (62)
Viděl jsem bílý palác
schody měl z bílého mramoru
stoupaly vzhůru, v mracích ztrácely se
po nich andělé vodili lidi nahoru.
Ze všech stran zněla krásná hudba
a kolem bylo více pláče nežli smích
kvetly tu růže, co mi popíchaly ruce
pro tebe chtěl jsem je trhat na keřích.
Kde lásko jsi, kterými cestami teď bloudíš
vzpomeneš někdy na mě chvilenku
jak rád já hrával si s tvými havraními vlasy
tvá láska dávala mi sílu k životu.
Viděl jsem krásný bílý palác
ty stoupala jsi vzhůru po schodech
anděl tě držel za tvoji bílou ruku
vedouc tě vstříc osudu.
Viděl jsem krásný bílý palác
plný nadpozemských zázraků!
↑
A slunko bude všude
Monika TŮKOVÁ (29)
Promnu slunce ve své dlani,
zima je pryč, už je k mání,
jen se ještě zahřát stydí,
nezčervená, kdo ho vidí,
jen se mírně chladem chvěje,
chladným svitem do naděje,
že ho bude čím dál víc
i u sídlištních popelnic...
↑
Krásny deň...
Vojtěch MARTINUS (29)
Dnes je krásny deň, som štastný
prejavujem radost' všade okolo seba
všetko to začal zážitok krásny
obdivujem krásu človeka, teda teba...
Dnes je krásny deň, radujem sa z neho
hoci som v službě dnes přikovaný
otvorilo sa predo mnou modré nebo
zážitok zostal v mojej duši namalovaný...
Dnes je krásny deň, to třeba osláviť
dnes tak isto aj ostatné dni života
svoju radost okolo seba prejaviť
začala to sestřička jedného pilota...
Dnes je krásny deň, ktorý vtedy začal
keď ku mne sama krása nádherná přišla
moje vnimanie krásy zážitok načal
radost' zostala i keď ona do dial´ky odišla...
Dnes je fakt krásny deň
určite to nie je len sen
žiť ďalej sa oplati preň
začal to zážitok krásny-ten
Dnes je krásny deň...
↑
Chtěla bych...
Dagmar CESTROVÁ (45)
Chtěla bych se vyplakat ze všech svých trápení,
však oči mé jsou vyschlé potoky
co marně hledají prameny.
Chtěla bych najít svůj smích,
že prý je kořením života,
však hledá se stejně těžce
tak jako lidská dobrota.
Chtěla bych najít své dětství,
jen kousek z něj
kam bych se ráda vrátila,
které však spěchajíc k dospělosti
na cestě své jsem ztratila.
Co naposled bych chtěla,
je mámino pohlazení,
protože nad to jediné
na světě opravdu není.
↑
Rozhlas
Jan HOŠEK (25)
Čas se zasekl, chodci zkameněli v mimóze
Plastelínové odpoledne fandí lásce
Brilianty z pryskyřic přešlapují nervózně na jediné noze
S cigaretou ze států jako titulovaný strážce
Pojednou hezčí jest plechový magistrát měst
Vysíláme živě, toto není signálového šumu test
Sochy v lakýrkách, s meči z mramoru
Kamery vzaly si Rohypnol - jsem toho názoru
Město spí, v transu dříme
Psst, potichounku ať ho nevzbudíme
Na pánvičce s máslem třikrát podusíme
Zvuk tetelí se i hřištěm kam zabloudíme
Surrealismus okusíme na talíři z krychliček
Já droga, neviditelný šramot písniček
Loutková pasáž ve vitrínce krasavic
Okolí je mrtvé jak těla přemnožených holubic
Nemůžeš mne vidět ani získat trofej
Smutný to samuraj čte si eposů svazky
Pokouším vrátit zbloudilé na svou kolej
Nemám adresu, číslo....nevolej na zakázky
↑
Poučná pohádka
Zdeňka VEVERKOVÁ (71)
Žil kdys kdesi sloní král
ten mravence povolal
aby pana krále bavil
zpíval mu a tancoval
veselou mu sloužil službou
on, že mu to splatí družbou.
Mraveneček tuze rád
šel bavit sloního krále
jal se zpívat, tancovat
copak zbývá říci dále?
I když se to zdá moc krásné
jedno by mělo být jasné!
Slonu dal Bůh sloní míru
mravenci jen sloní víru!
Mnohého hned napadlo
když mravenec dotancoval
a král mu pěkně poděkoval
jak to asi dopadlo.
Zůstává tu jen otázka
co udělá velká láska
v níž mravenec uvěřil.
Panu králi podal ruku
padli si i kolem krku
jeden z nich to nepřežil.
↑
Natvrdo
Jiřina ROTHMEIEROVÁ (67)
Každý den ráno slunce vychází
každý den láska tvá mě provází
každou noc o hezkých věcech sním
každý den o nějakou iluzi přicházím
každé ráno hrnek čaje mně uvaříš
každý den hezké přání vyslovit smíš
každé ráno pro chléb vezdejší dojdeš
každý den SMS zprávy od dětí najdeš
každý večer u zpravodajství se rozčílíš
každý den ti to je prd platné to dobře víš!
Každou noc vytí vlků ze zooparku slyším
každý den o kosech a hrdličkách v krmítku vím
každý den někdo umře a někdo se narodí
každou noc děcko někdo odloží, že se nehodí
každé ráno pravidelně svou dávku léků užiješ
každý den dobře víš, že bez nich už nežiješ
každé ráno na šálek kávy si postavím
každé dopoledne příběh na papíru vyprávím
každý den si říkám, že lepší je do práce chodit
každý večer si nadávám, že stále musím marodit
každý den kolik spokojených lidí potkáš?
Každý den mají lidé starosti jako ty je máš!!!
↑
Matka příroda
Petr MIŠ (47)
Vyhynulý druh
my lidé
samy sebe ničíme,
matka příroda
zařídí vše za nás.
Ještě několik desítek let
a uvidí se
co přijde
co zbyde,
pohár přetéká
nitka se přetrhla
čas nadešel
homo sapiens sapiens zemřel.
(homo sapiens sapiens-člověk moudrý)
↑
Návrat
Jana PODLISKOVÁ (69)
Když jsem dveře otevřela,
tak za dveřmi láska stála.
Byla celá špinavá a otrhaná.
Kde jsi, lásko, kde jsi byla?
Vždyť jsi byla čistá, bílá.
Od čeho jsi znečištěná?
Láska mně nic neříkala.
Chtěla, ať to chápu sama.
Jen za dveřmi tiše stála.
Na židli jsem ukázala.
Ke stolu jsem ji pozvala.
Pojď, lásko, pojď ke stolu!
Budeme tu zase spolu.
↑
Kroky
Věra KULIŠOVÁ (61)
První krůčky batolete,
vždy nás rozněžní.
Důstojně a s vážnou tváří jdeme
prvně do školy.
Nelže ten kalendář?
Jaký rok že to ukazuje?
Ano, je z nás už puberťák
a první rande tu je.
A další kroky mnohé z nás
posléze zavedou k oltáři
(Někdy i vícekrát.)
Druzí pak zase svobodně
dokráčí ke stáří.
Tak rychle plyne čas!
A cesty poslední?
Jedni i druzí se už jen svezeme,
za tónů hudby dojemné,
pak někdo snad i slzu uroní.
Však naší duši bude lhostejné,
zda přijde do pekla, či do nebe.
↑ 2006–2021 © Všechna práva vyhrazena